Na tenhle svět jsem poprvý kouknul v červenci roku 1988 v tehdejším
Gottwaldově. O nějaký ten pátek později mi v podivným domě jménem kostel lili
na hlavu studenou vodu, ale to jsem jim oplatil tím, že jsem spustil šílený řev
(ani sám lev, který je mým znamením by se nemusel stydět)... A tak utíkaly dny,
měsíce a roky až mi cestu skřížila škola a s ní brzké ranní vstávání (ó jak já
to nenávidím) a spolužáci a tak dále. Navíc se mi zrovna narodil milovaný
bratříček, který mi nedá pokoje, ale zpátky ke škole. Musím se přiznat, že jsem
měl samé jedničky ještě v páté třídě, ale poté jsem přestoupil na gymnázium a
tam šel můj prospěch čím dál níž. Jestli mě paměť neklame tak to bylo ve třetím
ročníku osmiletého studia, kdy přišel táta s návrhem, že bychom se odstěhovali
(kvůli jeho práci). Všichni byli nadšeni a tak jsme už o prázdninách bydleli v
novém domě, ale jedna myšlenka mi nedala spát - prázdniny jednou skončí a já
nastoupím do jiné školy, do školy, ve které nikoho neznám... Dny běžely a můj
strach sílil. Přišlo 1. září a já něměl cestu zpátky. Dnes můžu s klidem v duši
prohlásit, že mé obavy byly zcela liché, třída mě opravdu vřele přijala a za
tři nebo čtyři měsíce jsem již byl členem nově se formující kapely "Modrá Opice".